Proč někdy rodina a lidé v našem okolí odmítají duchovno?

Máte zkušenost, že ne všichni lidé ve vašem okolí sdílí nadšení nebo zájem o duchovno, že se jím nezabývají, nebo dokonce nevěří věcem mezi nebem a zemí? „Prosím tě, to jsou ezo kecy, ušetři mě. Jak můžeš v takové blbosti věřit? Jak za takové hlouposti můžeš platit?“ Jistě jste už nějakou takovou větu slyšeli, a pokud ne, tak to možná teprve přijde.

Podle lidí, kteří jsou rozumoví, pragmatičtí, materialističtí, ba dokonce empiričtí, jsou lidé věřící v duchovno, ve věci mezi nebem a zemí, v minulé životy a v energie hloupí.

Nicméně pokud bychom se touto logikou z duchovního úhlu pohledu měli dívat na lidi, kteří to takto mají, a používali bychom stejný přístup ega, tzn. nějaké hodnocení a odsuzování, tak i duchovní člověk by se mohl směrem k rozumovému člověku, který nevěří v duchovno, vyjádřit úplně stejně.

To znamená: „Jak můžeš být tak hloupý, tak zabedněný a tak uzavřený, že nevěříš, že se neotevřeš, neprobádáš to, nenaučíš se znovu vnímat energie a spojit se svou duší, že to aspoň nezkusíš? Proč jsi tak hloupý a zůstáváš v programech, které tě vlastně nečiní šťastnými, v programech, o kterých ani netušíš, že podle nich žiješ?“

Ale takto to samozřejmě lidé zajímající se o duchovno a pracující na sobě nemají. My, kteří jsme duchovně založení, to naopak bereme tak, že dáváme svobodu a chápeme všechny, kteří ještě nevěří, zatím na to nepřišli nebo ještě nejsou připraveni, a trpělivě čekáme, až dozrají svým vlastním tempem buď v tomto, anebo v příštích životech k tomu, aby se také touto duchovní cestou vydali. 

Duchovní cesta nás učí respektu

Jinými slovy, když nic jiného, kdybychom smazali veškeré výhody, které přináší to, že se zajímáme a propojujeme náš fyzický život s tím duchovním, že se snažíme žít lépe, snažíme se na sobě pracovat, tak minimálně nás tato cesta naučí nějakému respektu. Naučíme se, že když někdo není tolik pokročilý na své duchovní cestě, ještě k tomu nedospěl, tak se mu neposmíváme, nehodnotíme jej a prostě trpělivě přijmeme jako fakt, že ta duše ještě nedozrála. 

Duchovní cesta kromě toho, že se člověk posouvá, objevuje své limity, objevuje svá traumata, která mu blokují jeho spokojený život, vede každého k již zmiňovanému respektu, ke svobodě, k trpělivosti, k tomu být sám se sebou spokojený, mít se rád, přijímat své tělo, k vděčnosti, vnímavosti a k bytí v přítomnosti ve svém životě a ve svých vztazích.

Mějte soucit s lidmi, kteří v duchovno nevěří

Závěrem lze říct, že pokud máte ve svém okolí někoho, kdo v duchovní věci nevěří, ba dokonce se vám možná tak trošku posmívá, vůbec nic si z toho nedělejte. Berte to prostě tak, že je velmi jednoduché sklouznout na tutéž linku a posmívat se nevěřícím lidem, jak můžou být tak hloupí, že nevěří, tak zabednění. Ale určitě to není cesta, která by někam vedla.

Vždycky si vzpomeňte, že ve výrazně horší situaci se nachází a mnohem prázdnější život vede ten, kdo nevěří, kdo je k duchovním věcem uzavřený, protože tohoto člověka, tuto duši čeká ještě velmi velmi dlouhá cesta. A vy jste velký kus této cesty ušli už jenom tím, že se o duchovno zajímáte a že se aktivně snažíte o nějaký seberozvoj, růst, o nějakou změnu, uzdravení a sebepoznání. Již jen toto vás činí mnohem pokročilejšími.

A byť je to v běžném životě někdy velmi těžké, přistupujte ke všem lidem, kteří ještě nedozráli k tomu, aby alespoň vyzkoušeli a otevřeli se duchovní cestě a tomu, že jsou víc než jenom fyzické tělo a mají tady nějaký úkol, s pokorou, úctou, trpělivostí a s respektem. Když se na ně budeme takto dívat, tak ty jejich hodnotící soudy nás již nebudou zraňovat a nebudeme se jimi zabývat, nebudou nám brát energii.

Proč naši blízcí často odmítají duchovno?

A proč vlastně velmi často lidé v našem okolí, kolegové, partneři, manželé, širší rodina, odmítají duchovno? Velice často lidé v našem okolí reagují negativně na nějakou snahu žít jinak. Na snahu jednotlivce žít jinak než většina, vnímat svůj život, pracovat na sobě, něco zlepšovat. A to z důvodu, že to těm lidem v našem okolí nazpět zrcadlí, že i oni by mohli a v podstatě správně by měli na sobě pracovat, ale oni nechtějí, a proto je pro ně mnohem jednodušší přejít do protiútoku než se zabývat myšlenkou, že by taky měli a mohli sami se sebou něco dělat.

Pokud řešíte nějaké takové téma se svým okolím, zkuste se na tu situaci podívat optikou, o které píši v tomto článku. Případně se můžeme společně v rámci nějaké individuální konzultace dále podívat na to, proč se vám to v životě děje a jak si vše přenastavit tak, abyste byli spokojenější a aby se k vám lidé ve vašem okolí chovali více s respektem a s láskou.

Naučíte se změnit své vnitřní nastavení z negace a z obav, že musíte mít něčí souhlas na spokojenost sami se sebou, na možnost rozhodnout se sami za sebe, na možnost dovolit si část svých peněz věnovat sobě a péči o sebe, tak, aby i vaši partneři a manželé respektovali, že si můžete zcela přirozeně a bez výčitek dovolit věnovat čas i část financí sami sobě.

A pokud ještě nevíte, kudy se vydat, kam může směřovat vaše vlastní duchovní cesta, tak se určitě podívejte na cestu Shambally a na můj online kurz Shambally. Třeba je to právě ta chybějící část, která vám umožní efektivně proměnit váš život a uzdravit jej.